Náš závodník Milan Špolc se podělil o zážitky z etapového závodu Trans Germany:
Ahoj ,
když jsem v sobotu odjížděl z Trutnova, byl jsem přesvědčen, že
mi nezbude nic jiného než se pořádně doléčit. Virózu, kterou jsem chytil v
Čechách po návratu z Portugalska se mi nedařilo překonat. Závod v Trutnově i
přes smůlu s defekty bych stejně neměl šanci absolvovat dle svého standardu. TG,
které začínalo za pouhé 3 dny se zdálo nedostupné. Když jsem se rozhodl, že
přeci jenom pojedu, pak moje ambice na lepší umístění byly nulové. Přesně podle
nich se také odehrávala první etapa navíc komplikovaná hlavně zimou (na kopcích
3st!), deštěm a nepřetržitým bahnem. Každou chvíli jsem přemýšlel nad variantou
otočit se zpátky do GaPa, sednout do auta a odfrčet domu. Odtrpěl jsem to ale až
do cíle, který jsem projížděl na pokraji vysílení a otupěný zimou jsem sotva
zaslechl něco o "der Sieger Milan". Myslel jsem si, že mám halucinace, tak jsem
tomu ani nevěnoval pozornost. Navíc mi pořadatel zapomněl zajistit nocleh, tak
jsem celý rozklepaný zimou sháněl Touristen buro a modlil se, abych nemusel spát
někde v dešti pod širákem. Nocleh nakonec dopadl dobře, já se zase stal člověkem
a těšil se na pasta party. Při pohedu na výsledkovku jsem nevěřil svým očím. Ti
chudáci senioři na tom asi byli ještě hůř než já, když se přede mě žádný
nedostal. Musel jsem tedy přehodnotit svůj postoj k závodu a od 2 etapy jsem už
cíleně mířil k celkovému vítězství. Asi bych vyhrál i ty tři ostatní nebýt
problému ze zadním nábojem cca 30km před cílem poslední etapy. Zřejmě se
rozpadlo jedno ze 4 ložisek náboje a kolo vydávalo neuvěřitelné zvuky. Měl jsem
pocit, že se to musí každou chvíli rozpadnout. Rozhodl jsem se za to moc
netahat, tak jsem zvolnil - cíl byl důležitější než riziko rozpadlého kola za
cenu etapového vítězství. Nakonec se přede mě dostal jenom Ferdinand Ganser z
Rocky Mountain teamu, který měl obrovskou radost. Kdybych měl zhodnotit letošní
TG, pak bych použil nejspíš slovo nevypočitatelná, plná kontrastů. Začala zimou,
deštěm a blátem, kdy si asi většina účastníků musela sáhnout do rezerv a končila
divnou etapou, která vedla převážně po silnici, bikersky velmi nudná, za to plná
sluníčka a nádherných výhledů na "panoramata". Také bych použil ještě jedno
slovíčko a to "komerce". Nepochybně byla pro pořadatele mnohem komerčně
úspěšnější než ty předchozí, pro účastníky se pak vyznačovala hlavně frontami a
čekáním na vše včetně záchodů. Nebyla to ale špatná TG, jen méně osobní a více
prestižní. No uvidíme, co připraví pořadatelé příští rok.
Zdraví
Milan
Fotogalerie
