Týmový double se zrodil o uplynulém víkendu na Karlštejn Tour České spořitelny. Jak viděl průběh závodu jeho vítěz a biker týmu Česká spořitelna - Specialized Kristian Hynek? Co se mu honilo hlavou na jeho domácí trati? Jaká vedla cesta k jeho čtvrtému vítězství v Karlštejn Tour?
Tak je tu opět po roce boj na domácí trati v podobě Praha Karlštejn Tour. Je vždy příjemné, ale zároveň trochu více zavazující závodit tam, kde to výborně znáte a kde máte více fanoušků a diváků než na jiných závodech. Tentokrát jsem se v týdnu necítil vůbec dobře a nevěděl jsem tedy co od závodu očekávat. Se startovním výstřelem jsem však všechny pochybnosti hodil za hlavu a rozhodl se hned od začátku tvořit závod.
Od prvního kopce jsem cítil v nohách mimořádnou lehkost a pohyboval se stále na první pozici, abych se vyvaroval jakékoliv případné chybě soupeřů. Ve druhém, nejdelším, kopci závodu jsem zvýšil tempo a na vrcholu, před první občerstvovačkou na Mořince, jsme byli již jen ve dvou s Honzou Hruškou. Chvíli jsem zvažoval, zda počkat na Pavla, ale pak jsem se rozhodl pokračovat. Cítil jsem, že Hanes nemá svůj den a počítal s tím, že ho trochu unavím a jakmile budu potřebovat, že ho tam nechám. Zároveň vím, jaký je Pavel spurter a věřil jsem, že případný cílový spurt ve skupině by pro něj měl skončit vítězně...
Pokračovali jsme tedy s Hanesem, po vteřinách navyšovali náskok. Já jsem však začal cítit pomalý defekt zadního kola, nechtěl jsem panikařit a snažil se, aby to zůstalo Honzovi utajeno. Po dalších pěti kilometrech už ale bylo jasné, že se to bez opravy neobejde. V tu chvíli se Hanes ukázal jako správný sportovec a poskytl mi pomocnou ruku v podobě pěny na opravu. V kopci jsem si zrychlil, abych si vytvořil menší náskok, nahoře defekt opravil (mezitím mě Honza minul) a pokračoval v jízdě. Celá oprava trvala jen okolo 20-30 vteřin. Dojel jsem si zpět Honzu a fičeli jsme dál. Skupinka za námi ale jela ostré tempo a začala se nebezpečně přibližovat. Věděl jsem, že je v ní Pavel, což bylo dobré!
V tu chvíli byly dvě možnosti, počkat a rozehrát taktickou hru, aby jsme získali týmové vítězství nebo naopak na nic nečekat, urvat Hanese, který by se tak „propadl“ do skupiny s Boudou a jet sám. Zvolil jsem variantu druhou a věřil, že si Pavel ve skupince poradí. Do cíle zbývalo přibližně 15 rychlých kilometrů, Hanes dle plánu odpadl a můj náskok na pronásledovatele začal zase pomalu růst. Přišel dlouhý sjezd po asfaltu do Radotína, pak těžký kopec na radotínskou Višňovku, sjezd a nekonečná rovina po asfaltu do areálu chuchelského závodiště. Teď už jsem věděl, že náskok je dostatečný, obkroužil jsem klusácký ovál a vychutnal si dojezd cílovou rovinkou s rukama nad hlavou. Pavel nakonec o týmovém doublu nerozhodl ve spurtu, ale již v posledním těžkém kopci a potvrdil tak týmovou dominanci!
Myslím, že na dvojitý týmový úspěch jsme si nemohli vybrat lepší závod, závod v Praze, který je mimořádně viditelný a medializovaný. Při pohledu do výsledkové listiny je také zřejmé, že se v Praze sešla asi největší konkurence v seriálu Kola pro život. Trochu mě mrzí, že se mi s podobnou lehkostí nejelo také o týden dříve na mistrovství republiky v XC, mohlo z toho být lepší než čtvrté místo. Ale tak to chodí, každý den má prostě svůj příběh! :-) Na závěr ještě patří velký díky Honzovi Hruškovi za poskytnutou pomoc, na to se nezapomíná a budu mu dlužníkem.
Foto: Michal Červený, MTBS.cz